E-SHOP | FreeFish



Rozšířené vyhledávání

Doprava zdarma

O nás >> Články a testy >> Splněný sen na Hněvkovické přehradě

Splněný sen na Hněvkovické přehradě

Je půlka října a já jsem se konečně dostal k vodě. V pátek kolem 11 dopoledne jsme přijeli na místo po našich rybářských kamarádech, kteří zde trávili také pár dní. Zprávy o úlovcích byli všelijaké. Slíbil jsem si, jelikož jsem tento rok neměl moc času se kaprařině věnovat (tohle byla moje 3 výprava přes noc), že se pokusím chytit alespoň jednu rybu přes 10 kg. S kamarádem Mírou jsme si po klukách nechali jedno společné krmné místo na hraně koryta a zakrmili pšenicí a boiliesem Červený játrový losos s AK čerstvý uzený losos. Druhé místo jsme každý sám prokrmili Zelenou olihní. V průběhu pátka za námi přijel ještě Žižka. Pátek byl ve znamení ticha. Jediný dvě pípnutí hlásiče jsem proměnil v cejna,který měl téměř 60cm. Mráz k večeru přituhoval, takže jsme celkem brzy zalezli a zavrtali se do spacáků. Celou noc jsem se klepal a budil zimou,protože můj spacák do +10°C jen těžko odolával teplotě dobře kolem -5°C. Ani adrenalin v podobě záběru mi nepomohl, hlásiče ani nepípli. Ráno jsem se probudil s bolestí v krku a se zimnicí. Chvíli jsem přemýšlel jestli to nezabalim, ale káva a ranní cigárko krk uklidnili a sluníčko odehnalo zimu. Opět jsem začal doufat v nějakého podzimního mohykána. Kolem poledne jsem zdolal kapřika kolem 55cm na olihen obalenou v těstě a míra na lososa v těstě podobnýho ,,vánočňáka". Oba jsme se tedy rozhodli svoje montáže obalovat dál a já kolem čtvrté chytil nádhernýho bojovníka 70cm a 7.8kg.Trošku mě vystrašil žižka, který podle bojovnosti a hlavně podle množství vzduchových bublin na hladině u prutu měl obavy, jestli tam nemám sumíka. Obavy se nepotvrdili a s očividně lepší náladou jsme čekali na další záběry. Bohužel Míra to nevydržel a asi i kvůli zimě, které jsme se v noci obávali, odjel se setměním domu. Žižka zalehl kolem půl deváté a jázůstal sám u ohníčku. Poslouchal jsem ryby jak skákají mad naším krmným místem. Odhadoval jejich velikost a užíval si ticha večera. Kupodivu jsem se ani nebál a to je u mě starého strašpytla co říct! :-D V deset jsem zalezl i já, zavrtal se do spacáku, přikryl se dekou, kterou mi tam Míra nechal a v myšlenkách na nočního kapra jsem usnul. Nad ránem mě probrala šílená jízda, která ani na chvíli nezpomalila. Vyběhl jsem a přisekl prut. Dvě koule lososa v těstě mi do hlavy nahnali myšlenku na velkou rybu. Té se ale ani trochu nechtělo se otočit a vesele i přes brzdu jela dál. Dotáhl jsem a skusil ji otočit. Visím ve vázce. Nejstrašnější věc, co se mohla stát. Ach jo. Vzbudil jsem žižku a jeli ho skusit vyprostit. Nad kaprem jsem vzal za prut, ohnul se jak luk, ale to bylo vše. Pokaždé když jsem povolil,cítil jsem škubaní ryby, ale to bylo vše. Nehla se tam ani zpátky. V hlavě sem přemýšlel jak je tam zamotáný návazec, že ani nevyjede. Žižka mě vytrhl z úvah, že to asi nevyndám, ať zkusím vzít za šokovou šňůru a pomalu tahat. Tak jo,naposledy jsem rozhodl zarvat za prut. Čekal jsem že praskne a praskání se opravdu ozvalo. Ale větví pod lodí ve vodě. Najednou se šnůra rozjela a já věděl, že mám téměř vyhráno. Kapr unavený bojem se nechal vynést na hladinu a já viděl jeho tmavé tělo. Wow. Byl to nádherný šupináč, zlatavý a odrážel měsíční paprsky. Nádherná chvíle. Ani sem nevnímal zimu a mlhu kolem nás! Naváděl jsem ho Žižkovi do podběráku, když měl půlku těla v něm a půlku ještě venku vyhákl se mu z tlamky háček. Naštěstí udělal oblouček a byl v podběráku. Musel jsem si výsknout radostí. Na břehu jsme ho s očekáváním položili na podložku,vyndali metr a váhu. A já se mohl radovat ! Nový osobáček- 91cm 14.20kg! Měl jsem obrovskou radost, takový kapr byl můj sen!  Svatý Petr mě odvděčil za tu zimu, kterou jsem musel snášet. Už se rozednívalo, kapra jsme dali na chvilku do saku než jsme rozchodili zmrzlý foťák. Poté jsme udělali pár fotek a s dojetím jsem kapra pustil . Kolem poledne jsme zabalili věci a odjeli domů. Ještě teď jsem plný adrenalinu, protože moc chycených kaprů zatím nemám a mám radost z každého,kterého chytnu. Ten poslední byl nádhernou třešničkou na dortu úžasné výpravy. Snad čas dovolí a já se tam ještě tento rok alespoň na víkend vrátím. Ty správný hody ještě nezačali! :-D Každopádně děkuju klukům z Freefish za boilies na které nachytá snad každý. Kubovi z freefish teamu za to že mě ke kaprařině přivedl a já mohl poznat pár kluků,pro které je kaprařina víc než jen sport. Také že měl se mnou trpělivost, při mých někdy neohrabaných začátcích... :-D ---- Kuba: Tak si Luky navaž šokovku k vlasci Já:A jak se to dělá ? Ondřej:A ty krááávo ! ....Moje první setkání s Ondřejem na Orlíku :-) Na tohle nezapomenu :-)Takže dík kluci, ahoj ... :-)bojovníkaltaltalt